DAY 10 – AMMÁN, MADÁBA, DEAD SEA, KARAK

Jak to tak vypadá, od Ammánu pojedem nějakou dobu společně s klukama z Chomutova. Cestovat v šesti lidech má svoje výhody (podělíme se o náklady) i zcela zřejmé nevýhody (rozhodování kam jet, co vidět apod. bude o to složitější), tak jsem sám zvědav, jak to bude fungovat. Třeba vstávání - moje strategie ranního vstávání a následného přesunu v době, kdy ještě není vedro, zde nemá moc úspěch, no aspoň je čas zase na jiné věc,i jako jsou pohledy (známka 500 filsů) a výměna peněz (na JOD nemá ani Euro, kurz je 0,97 Euro ku 1 JOD).
Snídaně, to je typické kontinentální nic, ale lepší jak prázdný žaludek, to bezesporu.
Naši jordánští známí nám včera potvrdili, že do Madáby jedou autobusy z nádraží Razhagán. Je to dokonce na mapě v LP a blízko hotelu, ovšem věc má háček, a to, že na onom na mapě vyznačeném nádraží nejsou žádné autobusy, ale jenom taxíky. Skutečné nádraží je dobře 15 minut ostré chůze dále po výpadovce, odkud skutečně busy do Madáby už jedou. Řidiči nás nejdříve zkoušejí trochu vycukat, ukazují nám prázdný bus a tvrdí, že jiný nejede a že musíme zaplatit za celý bus. Tento pokus nás nechává v klidu, zevlujeme okolo, až nás volají k jinému busu, za který platíme normální cenu 1 JOD. Levnější bus kompenzuje předražená voda za 0,7 JOD, holt už jsme v jiné zemi a je to vidět.
Přiznám se bez mučení, hora Nebo mně vůbec nic neříká a dokud si nenastuduju  průvodce, tak ani v deníku nic moc nebude. No, ostatním se tam docela chce, takže ukecáváme 2 taxíky (jeden za 5 JOD) s tím, že nás tam dovezou, potom 1/2hodiny počkají a odvezou nazpět. Že je to velmi významné křesťanské poutní místo, je jasné už jenom z davů Italů a velkého kříže, který se nad celým kostelíkem tyčí. Zpátky v Madábě začíná obvyklá hra na hledání jídla (úspěšná) a spoje k Mrtvému moři, respektive k lázním Hammama’it. Máme v plánu u Mrtvého moře bivakovat, takže tomu odpovídají i zásoby, více vody, pečiva a nějaká ta zelenina. Domlouváme, přemlouváme a hledáme…dlouho bez znatelného úspěchu, až nás místňák vede úplně jinam, než kde hledáme, a tam už čeká bus, který jede naším směrem. Cena 10 SYP/6 osob se zdá být docela férová. Poslední úsek k Mrtvému moři už jedem v minibuse sami a můžeme si tak naplno vychutnat  jednak skvělý výhled přes Mrtvé moře až k Izraeli, ale také prudké klesání s ostrými spirálovitými zatáčkami. Při foto zastávce nám řidič sděluje, že vstup je 10 JOD. Tato informace docela mění naše plány, páč kromě Petra není nikdo moc ochoten dát 10 JOD za lázně, když moře je tak blízko. Libor se domlouvá s řidičem, že nás zaveze až k Mrtvému moři, ovšem do míst, kde je pramen se sladkou vodou.
Mínus 420 metrů pod mořskou hladinou, hejna much a pekelně slaná voda. Na břehu je bordel a plno odpadků, což nám zase až tak moc nevadí, na rozdíl od brutálního mušího ataku, který ne, že vadí, ten přímo otravuje. Mouchy všude a v obrovském množství. Záchrana je pro nás jediná, honem do solného roztoku.
Ne duševní, ale koupací orgasmus. Úžasný! Čekal jsem ledasco, ty klasické fotky s novinami zná každý, ale tohle mě dostalo. Ležet se tu dá náramně, sedět také skvěle, ale plavat ne. Není dobrý to ani zkoušet, páč ta sůl v očích není, jak se někteří jedinci přesvědčili, vůbec nic příjemného. V podstatě se to rovná několikaminutové slepotě, než se člověk dobelhá k sladkému pramenu. Další zážitek poskytují odřeniny nebo klasický “vlk“. Jeden by neřekl, kolik mini odřenin na těle má. Čvachtáme se ve vodě jak děcka aspoň dvě hodiny, až slaná voda začíná působit některým divné vyrážky a opruzeniny a je jasné, že bychom měli popojet, protože v muším pekle rozhodně spát nebudem.
King’s highway je známá svojí “pravidelnou“ dopravou (kdo by taky dobrovolně pod hladinou moře, kde je nulový život a zastavoval každou chvíli na check-pointech?), tak jsem sám zvědav, jak nám se bude dařit na stopu…
V šesti lidech by to opravdu nemělo cenu, takže se dělíme na trojice. První trojka má hned štěstí a odjíždí, my to máme horší, nejdříve nic nestaví a pak, zrovna když já vedle operuji u silnice se staženými kalhotami, tak hned zastaví a ještě za to chtějí peníze. Už nejsme v Sýrii, ale mezi klasickýma vydřidušskýma arabáčema, stop se v Jordánsku bere spíše jako služba a za tu je třeba platit.
Máme docela luxusní místo na korbě (6 JOD za 3 osoby), kde to sice trochu dost fouká, ale odkud jsou vidět neskutečný scenérie. Na levé straně Mrtvé moře s Izraelem v zádech, zatímco na straně pravé vyprahlé pohoří, které je osvětlováno západem Slunce. No focení blbý, na koukání super! Cestou zastavujeme na několika vojenských check-pointech, kde jsme spíše více jako atrakce než objekt ke kontrole. To samé platí o projíždějících řidičích, kteří nás z dálky zdraví a mávají nám.
Stop byl sice domluvený až do Keraku, ovšem jak se záhy ukazuje, chlapík má namířeno jinam a nás vysazuje na křižovatce Karak x Aquaba. Pomalu se smráká, blíží se konec dnešního půstu a tomu odpovídá i četnost dopravy. Zkoušíme stop (jiné varianty tu ani nejsou) a smlouváme s řidiči samozvaných service taxi. Je to hra, boj naší a jejich ceny, přeneseno do čísel 6 ku 5 JODům. Máme dohodu, že víc jak pět nedáme a nevzdáváme se. Řidič také ne, dvakrát se vrací, je to více hra kočky s myší (kdo je kdo, těžko říct) než opravdové smlouvání. Celé divadlo končí tím, že muezín ohlašuje konec půstu, řidiči dochází trpělivost, odjíždí a my dusáme směr Kerak.
Pomalu, ale hodně jistě hledáme místo na nějaký pěkný širák pro dnešní noc, páč frekvence aut se snížila tak na jedno za půl hodiny a to, i největší optimista musí uznat, nemá cenu.
Bez stopařského úspěchu, ale zato u Mrtvého moře a pěkně pod hvězdami…
Kolem deváté přichází na křižovatku místní, kteří nám tvrdí, že jedou taky na Kerak a že určo něco pojede. Opravdu, stačilo pár minut a hnedle nám zastavila jordánská tatrovka.
V Karaku trochu bloudíme, druhá trojka je ubytovaná někde u hradeb v hotel Tower za 6 JOD. Tam nás nakonec bere jeden místní svým autem a to dokonce zadarmo.
Situace s ubytováním není v Karaku pro nezávislé cestovatele zrovna ideální, jsou tu všehovšudy dva hotely, jeden nereálně drahý, takže zbývá jeden a cena stanovená libovůlí pana domácího.

DENNÍ VÝDAJE: 1 JOD Nadána, 1,6 JOD společné taxi k hoře Nebo, 2,5 JOD doprava k Mrtvému moři, 0,5 JOD 3 rajčata+3 okurky, 0,7 předražená voda, 0,5 2 chleby+koláče, 2 JOD večeře.