DAY 12 – WADI MUSA (PETRA)

Petráááá….do Petry, na Petru! Vstávat!
Ještě se ani nerozednilo a už klušeme vylidněnou a ztichlou vesnici. Kluci mírně napřed, my s Petrem o pár minut vzadu, holt klasická Petrova koupelnová půlhodinka J.
V turistickém centru, kde se prodávají lístky, mně to ráno zrovna moc radost nedělají. Tajně jsem totiž doufal, že budu moci uplatnit svoji ISIC kartu a vyžebrám 50% slevu jak uvádějí některé cestopisy. Bublina splaskla, žádná sleva není a nebude, takže nezbývá nic jiného než obětovat 21  JOD (přes 600 Kč) k zakoupení jednodenního lístku. Je to dost, je to hodně, tak snad to bude stát za ty peníze. Překvapující je, že u vstupní brány není žádná kontrola, údajně se totiž po areálu přes den pohybují kontroloři, kteří lístky kontrolují.
Kromě stálých obyvatel skalního města byla naše parta bezpochyby prvními ranními návštěvníky této jordánské atrakce, která byla nedávno vyhlášeno novým divem světa. Hlavní důvod proč jsme vyrazili tak brzo byl nasnadě: davy lidí. Teď ráno jsme si tak mohli vychutnat klidnou procházku úzkou soutěskou zvanou sík, jejichž stěny jsou v některých místech vysoké až dvěstě metrů. Jsou to dobré dva kilometry než se dostaneme Pokladnici, což je bezpochyby nejznámější a nejzachovalejší skalní chrám, jehož obrázek je známý patrně i lidem, kteří by těžko přetěžko vůbec našli Jordánsko na mapě světa.
Nikde nikdo, máme ojedinělou možnost se pokochat, nechat se vyfotit a vůbec si to zde užít před příjezdem zájezdů. Daní je sice dosti šero a tudíž ztížené podmínky pro fotografování, ale i tak, balsám na duší proti tomu jak to zde bude vypadat o prá hodin později. Dle průvodce svítí Slunce na Pokladnici jenom hodinku kolem desáté hodiny, kdy máme v plánu se sem ještě vrátit a zkusit nějaké ostřejší fotky při lepším světle.
Jakmile budou k dispozici místní názvy, tak bude dopsáno…:)

DENNÍ VÝDAJE: 21 JOD