DAY 6 – ALEPPO, DEIR AZ ZOR

Druhá noc v dormu na terase a poznatek, že ve spacáku se spí podstatně lépe než jenom tak pod prostěradlem, přece jenom k ránu teplota klesá třeba i pod 20°C. Plán dnešního dne nijak zvlášť zážitkový není – Citadela, Súk s nějakým nakupováním a odjezd směr Deir.
Hostel Zahrat ar-Rabie je klasický batůžkářský hotel, vše je zde fine, ale přece jenom jedna věc se mě úplně nepozdávala, a to, že je zde vše  takové dosti formální.  Když odjíždíme, tak si třebas nemůžem nechat bágly v prakticky prázdné dormitory (kde se ty dva dny pobytu normálně bez dozoru povalovaly), ale musíme je dát do speciální luggage room. Nebo se platí striktně dopředu apod. Nejlepší na takovém místě je asi fakt, že zde člověk potká plno dalších travellerů, pozná nové lidi, zjistí plány a zkušenosti těch více zcestovalých. Má to svoji atmosféru, to bezesporu.
Jak už je naším syrským ranním zvykem, vyrážíme bez snídaně (je Ramadán přece!) směr Citadela (vstupné 150/10 SYP), která byla včera zavřená. Přiznám se, že jsem od citadely celkem nic moc nečekal, o to více jsem byl překvapen. Přece jenom je to opravdová dominanta Aleppa, takže výhled do různých stran je přímo ukázkový (včetně smogu a oparu). Sice vevnitř probíhá (a ještě asi dlouho bude) rekonstrukce, ovšem i tak vše stojí za prohlídku.
Petr stále celkem nic moc myslím nevidí, brýle jsou stále v opravě, ale mělo by to být dnes hotovo. Akorát před odjezdem na Deir, ovšem ještě předtím je na plánu súk a nějaké moje nákupy. I přesto, že mám před sebou ještě deset dní na cestě, docela rád bych něco koupil, páč je zde určitě lepší výběr jak v Damašku a ceny asi budou taky nižší. Nejdříve mám zálusk na olivová mýdla, beru dva kousky za 100 SYP (z původních 200SYP), což se mně zdá docela slušná cena vzhledem k ceně jednotlivých mýdel. Pokračuji malou peněženkou, kterou jsem měl už vyhlídnutou v Turecku, zde za 50 SYPek a vše zakončuji místním červeným arabským šátkem. U tohoto stánku jsme snad nejdýl. Chlapík nám ukazuje plno šátků různých druhů a kvality a třeba nám také vysvětluje, jaké národy nosí které šátky. Ty levnější a evidentně méně kvalitní jsou asi za 100 SYPů, ale nejedná se patrně o čistou bavlnu. Ty dražší jsou za počáteční cenu kolem 400 SYP. Rozdíl v kvalitě je na omak znát, celkem určitě se jedná o bavlnu, otázka je kolik za to dát, abychom byli oba dva spokojeni? Výsledná cena je nakonec poloviční, tedy 200 SYP. Já jsem spokojen, páč šátek tohoto typu je pořád u nás několikanásobně dražší a pan prodavač zajisté také neprodělal. Po nákupech na hotel a honem na Pulman terminal¸ City bus terminal je sice blíž, ale údajně odtamtud bus na Deir nejede. Ještě než jdeme na nádr, se stavujeme na docela echt arabském trhu, že koupíme nějaké ovoce. Petr šel nakoupit a já budu plnit svoji fotografickou misi. Ovšem jen jak vytáhnu Nikona a začnu se ochomýtat kolem, už jsou tu první zájemci o vyfocení. Jiné možnosti než jim vyhovět není, tak proč ne. Toho si přirozeně všímají další a další, že chtějí také fotit. OK, proč ne. A další. A další. Každý se chce podívat na displej nebo se nechat vyfotit, až je najednou těch rukou kolem trochu moc, počítám, že takhle to bude v Indii. Legrace končí (opravdu nechci mít domatlaný objektiv a zničený foťák, případně o něco v té vřavě přijít) a tak raději utíkám o pár metrů pryč. Focení vzdávám, příště jedině s nějakým teleobjektivem, lidem to pak nedocvakne a dá se fotit. Zblízka buď vznikají křečovité pózy nebo se fotit nedá, případně to samotní aktéři rezolutně zakážou. Petr sice nemusí odmítat nabídky na vyfocení, zato měl spíše odmítnout nabízené hrozny…aneb jak jedna kulička vína dokáže zatočit s evropským žaludkem…:)
Na autobusáku nijak dlouho čekat nemusíme, už za 20 minut sedíme v buse a za stejnou cenu jako je v LP (135 SYP) vyrážíme na východ. Ramadán neramadán,  s vidinou několika hodin v buse je hlad přednější. Velmi podezřelý (ale výborný) falafel a ayran. Dohromady tak za 15 Kč.
Dálnice, poušť a zase dálnice a zase poušť, obrázek cesty se moc nemění. Jak míjíme Raqqu, aut ještě více ubývá (jedno za několik minut), vpravo i vlevo opět nečekaně poušť a takhle až do šesté hodiny, kdy přijíždíme do Deir az Zor (zkráceně Deir). Při východu z autobusáku mě rukou zastavuje jakýsi chlapík v kožené bundě, říká něco jako “Police“ a přitom se divně usmívá. Mám ho za nějakého moc vtipného taxikáře, ale on se překvapivě nedá jen tak odstrčit a kupodivu je to opravdu policista a dokonce ten tajný. Průkaz mně sice neukázal, dosvědčení uniformovaného strážníka musí stačit. Ne, nic jsme neprovedli, ani ty drogy se nenašly, jsme jen trochu blízko Iráku a každý cizinec se musí při příjezdu do města zapsat u policie a nahlásit, v kterém bude hotelu.
Frajersky si tentokrát nebereme taxík, orientace zde není nijak složitá, páč centrum (skoro miliónového města) není nikterak rozsáhlé. Po zhruba 300m odbočit doleva na hlavní třídu a po ní až na náměstí, tam doprava a už jsme u dvou místních hotýlků: Al-Kabir a Al-Jamia  Al-Arabia. Je to prašť jak uhoď, Al-Kabir je o malinko dražší, zato má asi o fous lepší pokoje. My bereme ten druhý s delším názvem, za 400 SYP za pokoj. Vše docela ošuntělé, záchody a sprcha jsou na chodbě, tak aspoň, že balkón zde máme. Pan hoteliér umí jen lámaně anglicky, ale i tak se docela snaží. Ukazuje nám kde co je, kam jít na jídlo a co kde najdeme. K tomu ještě výborný čajík na přivítanou. Je zřejmé, že sem už tolik lidí jako na hlavní syrské trase (Damašek – Aleppo) nezavítá.
Večerní program začíná být, pomalu ale jistě, lehce fádní. Lítáme po městě a hledáme něco k jídlu. V Deiru je to ještě složitější než jinde, zde totiž prostě nic není. Nepomáhají zaručené tipy hoteliéra, ani tipy v LP, ani tipy místních, vše je kolem osmé a deváté zavřené. Při hledání končíme až kdesi na periférii na přeslazeném čajíku, já už sil na další dusání tmou nemám, za to Petr ano, tak se dělíme.
Petr se nakonec vytoužené večeře dočká, já též – kebab za 25 SYPů a plněné placky tak za podobnou cenu.
Ještě před “jídlem“ jsme byli mrknout na Eufrat, v místním znění Al-Furat, lépe řečeno na most přes Eufrat (suspension bridge). Most je to pěkný, ale kolem jaksi mrtvo. Korzo se slibovanými stánky s jídlem se nějak nekoná.
Dopsat deník, spát a zítra na Irák…

DENNÍ VÝDAJE: 150 SYP ubytko Aleppo, 200 SYP šátek, 50 SYP peněženka, 100 SYP mýdla, 30 SYP falafel+ayran, 135 SYP Aleppo – Deir, 15 džus na odpočívadle, 25 SYP kebab, 20 SYP placky