DAY 3 – TOUR KOLEM HAMÁ (APAMEA, SERJILLA, AL BARA, SAROUJ A QASR IBN WARDAN)

Sice se mně zpočátku docela nechtělo, ale byl jsem umluven – na našem neorganizovaném výletě jedeme na organizovanou tour. Celé to má stát 400 SYP a zahrnuje dopravu taxíkem do Apamea, Serjilla, Al-Bara a snad ještě něco navíc. Start je 9:00 syrského času, počet účastníků čtyři. Výhodou se zdá být fakt, že bychom měli během jednoho dne stihnout věci, které by se za normálních okolností individuálního cestování prostě stihnout nedaly. Na druhou stranu, nejsme tak úplně pány svého vlastního času a také přicházíme o to úsilí najít si spoj, dopravit se na místo, sami vše najít, vyjednat a vůbec o ten kontakt s místníma. Takhle to bude z auta do auta pěkně v pohodičce, ale co už, snad to bude dobré.
První zastávka je Apamea – taková druhá Palmyra, jenom v menším podání a trochu jiném provedení, takže je ve svém důsledku možná i o něco  zachovalejší. Náš řidič Džihát to kalí klasicky po syrsky, tzn. “co auto dá“ s naplno puštěnými místními hity. Už na příjezdové cestě potkáváme místní výtečníky – prodavače všeho možného a  zaručeně originálního, co  bylo zaručeně nalezeno na místním archeologickém nalezišti. V nabídce jsou mince a jakési figurky, které vypadají, že byly vyrobeny tak včera večer, což také prodavači v legraci sděluji. Pán vtip (ne)chápe a s hudrováním raděj mizí. Vstup na areálu (který není nijak oplocen a vstupné se vybírá pouze na začátku a na konci promenády) je jako vždy 150/10 SYP, s malým dovětkem, že jsem se nešťastně prořekl, že mně už není 26 a málem jsem tak přišel o studentskou slevu. Naštěstí chlapík je v klidu, trochu si ze mě dělá srandu, ale slevu mně nebere.
Apamea na první pohled zapůsobí, svojí majestátností, velikostí i tím jak je vše zachovalé. Skoro dva kilometry dlouhá (a dosti rozžhavená) procházka, která stojí rozhodně za čas i vstupné. Pozdějšímu srovnání s Palmyrou se vyhnout samozřejmě nedá, každé má svoje a záleží také, v jakém pořadí se památky navštíví, každopádně obě jsou worth seeing.
Na druhém konci je malá kavárna a také tam čeká náš řidič. Probíhá tu zajímavá konkurence v oblasti chlazených nápojů, vevnitř v kavárně je cena za plechovku 50 SYP, zato venku u místního “podnikatele” je to samé za 25 SYP. Je jasné, koho nabídky jsme využili. Číšník místního vykuka asi nemá moc v oblibě, páč když s limonádou přišel za ostatníma do hospody, tak mě neváhal napomenout, že ať si to pěkně vyhodím venku, když jsem to tam taky koupil.
Pokračujeme směr Mrtvá města – Serjilla a Al-Bara. Když už kvůli ničemu, tak tyhle města jsou veřejnou dopravou hůře dosažitelné a tak se taxi vyplatí.
Stejně jako v předtím, i nyní se náš řidič se všemi zdraví a hned dává do řeči, takže je nad slunce jasné, že jsme další z mnoha, a to i v řídkém syrském turistickém ruchu. Nejdříve míříme k Serjille – patrně největšímu a z hlediska návštěvnického asi nejzachovalejšímu mrtvému městu. Působí i ve žhavém syrském žáru tak jako kdyby ti, kdo tu kdysi bydleli, odešli teprve před nedávnem. Některé ze staveb jsou zachovány v podstatě celé, jenom bez střechy a trochu to celé působí jako město duchů. V ne úplně snesitelném žáru vydržíme asi hodinku, po které mě přemáhá únava a žízeň. Zastávka v Al-Baře je spíše symbolického rázu, neboť město je rozprostřeno na poměrně velké ploše, částečně v sadech a zarostlé. Řidič nám sám od sebe zastavoval na různých místech s tím, zda si to zde nechceme pěkně z auta vyfotit. Povětšinou jsme odmítli. Není to divné, ani pomalu nevylézt z auta, bliknout foťákem a zase jet? Fotka s nulovým úsilím, prosta jakéhokoliv zájmu o danou věc?
Džihát, náš řidič, sice anglicky nevládl, ale i přes tento handicap jsme se úspěšně domluvili, že když nám zbyl čas, pojedem se ještě mrknout na Qasr ibn Wardan a  úlovité domky do Sarouj (to jsou ty “slavné“ Beehive houses). Jelo se docela dlouho a nestálo to rozhodně za to. Qasr byl v podstatě jenom fotografickou zastávkou, po které nás řidič (jakože přátelsky) upozornil, že “beduíni“ v Sarouj budou chtít bakšiš a že jim nemáme dát více než 100 SYP. Jinými slovy, ne že se opovážíte jim nic nedat nebo jim snad dát o něco míň! Už tento pokyn působil hodně nesympaticky a na místě to bylo ještě mnohem horší. Nejdříve jsme domky obešli a poté jsme počkali, až hodně otráveně  a znuděně vypadají místní vylezou a udělají nám jejich pořádně předražený čajík. O nějaké pohostinnosti tím pádem nemůže být ani řeč, raděj si netroufám tipovat, kolikátá výprava už dneska jsme. Byli jsme usazeni v kýčovitě vyzdobené přijímací místnosti do doby, než tlustý Arab přinesl konvici s čajem a všem nám rozdal knihy návštěv. Patrně jsme se měli kochat pochvalnými záznamy z celého světa či tam rovnou něco připsat. Z předcházejícího popisku je asi jasné, že jsem nenapsal ani čárku. Christianu, Holanďanku původem z Kamerunu, navlékl Arab do místního hábitu a šlo se fotit. No prostě celé to byly výjevy, které bych v Sýrii rozhodně nečekal a které sem nepatří. Byl bych nerad, a se mnou patrně všichni, kteří v současné době do Sýrie jezdí, kdyby místní pohostinnost a nefalšovanou přátelskost vystřídala takováhle maškaráda.
Jako by nestačilo ne úplně ideální zakončení dne v Sarouji, cestu nám ještě “osladil“ pan hoteliér a organizátor výletu v jedné osobě, jenž při placení odmítl cenu 400 SYP a jen tak mimochodem zvýšil na 650 SYPek na osobu. Domluva zněla jasně a samozřejmě jsme s žádným zvýšením nesouhlasili. Dohadujeme se a smlouváme, protože se nám jeho jednání vůbec nelíbí, až nakonec platíme 550 SYPek na osobu. Raději bych dal těch nadbytečných 150 SYP našemu řidiči, který toho s námi pojezdil hodně, což zvláště v období Ramadánu není jednoduché. Obávám se totiž, že Džihát dostane stejně, jenom o tu přirážku více si namastí kapsu hoteliér. Hotel Cairo je pěkný, služby dobré, ale tohle evidentní natáhnutí nám trochu zkazilo dojem.
Podobnou historku jsem později četl i na webu Lonely Planet, takže se tohle neděje rozhodně poprvé. Řešení? Buď tvrdší pozice při dohadování nebo platba předem a vztyčený prostředníček na hoteliéra…J
Náladu mně spolehlivě spraví jídlo, a to ne ledajaké, ale výborný falafel za 20 SYP kousek v bufetu u AliBaby a  návdavkem baklava spolu s touláním se po noční Hamě. Náhodou jsme se dostali na místní stadión, kde tou dobrou měl patrně probíhat televizní přenos nějakého důležitého fotbalu, páč lidí se scházelo opravdu hodně. Rozhodli jsme se počkat, ovšem docela dlouho se nic nedělo, tak jsme to zabalili.

DENNÍ VÝDAJE: 550 SYP tour, 250 SYP ubytko, 40 SYP 2x  falafel, 10 SYP ayran, 15 SYP0 vstup Serjilla, 10 SYP vstup Apamea, 25 SYP pití v Apamea